Mezi negativní účinky UV záření patří tzv. fotodermatózy, což je skupina onemocnění spojených s přecitlivělostí vůči UV záření. Dělí se na dvě hlavní skupiny:

a) Fotodermatózy vyvolané vnějšími faktory

• fototoxické reakce
• fotoalergické reakce
• alergie na sluneční záření

b) Syndromy spojené s nestabilitou DNA (např. Xeroderma pigmentosum)

Fototoxické reakce mohou postihnout jakoukoli osobu a jejich vznik závisí na koncentraci vyvolávající látky. Principem je přímé poškození buněk chromoforem po jeho aktivaci zářením (nejvíce se uplatňuje UV A, méně UV B a viditelné světlo). Nejprve vzniká vystupňovaná erytémová reakce, otok, puchýře, později se objevuje pigmentace. Jako chromofory se často uplatňují různé celkové či místně podávané léky (TTC - Tri-creatine citrát, antirevmatika, barbituráty, acridin aj.). Vyvolavatelem může také být kontakt s některými rostlinami (bolševník) nebo aplikace parfému.

Fotoalergické reakce jsou daleko vzácnější a postihují jen vnímavé jedince. Jako fotoalergen se muže uplatnit mnoho látek, zejména lokálně aplikovaných. Časté jsou antibakteriální látky (chlorhexidin), voňavky (santalový olej, syntetické pyžmo), ale i některé sunscreeny (PABA) a léčiva (Chlorpromazin). PABA (kyselina para-aminobenzoová) je vitamínem, který zastupuje skupinu B komplexů. Účinná je po sloučení s kyselinou pantotenovou a je součástí kyseliny listové. Jako součást vitamínů ze skupiny B komplexu je rozpustná ve vodě. Chrání pokožku před slunečním ultrafialovým zářením.

Alergie na sluneční záření je většinou označována jako světelná urtikaria nebo polymorfní světelná dermatóza. Nejedná se totiž o „pravou" alergii, při které se v těle tvoří neobvykle velké množství zvláštních (IgE) protilátek, které při vniknutí alergenu do těla vyvolají přehnanou imunitní reakci. To ovšem není případ alergie na sluneční záření, při které v těle vznikají látky, které již samotným působením slunečního záření vyvolávají u citlivějších lidí změny pokožky podobné alergické reakci. V České republice trpí odhadem každý pátý až šestý občan touto takzvanou sluneční alergií.

Xeroderma pigmentosum - vzácná, autosomálně recesivně dědičná choroba. Jedná se o onemocnění kůže, která je přecitlivělá na světlo a má sklon k maligním nádorům. Incidence se pohybuje v řádu 1: 70 000. První klinické projevy jsou patrné od 18. měsíce věku. Onemocnění má chronický a progresivní charakter. Mezi příznaky patří makulózní hyperpigmentové skvrny, které vznikají na částech těla exponovaných slunečním záření. Následně se objevují četné hyperkeratózy, keratomy, fibromy a keratoakantomy. Postupně se vyvíjí atrofie kůže a hypopigmentované skvrny.

Mechanismusnemoci Xeroderma pigmentosum

Může sloužit jako model pro studium fotokarcinogeneze. Patogenetickým podkladem je porucha endonukleáz a tím i excizního mechanismu opravy UV zářením vzniklých pyrimidinových dimeru. Podle přesné lokalizace enzymatické poruchy (NER - nukleotid excision repair) se rozlišuje několik typu tohoto onemocnění.

Dítě nemocné xeroderma pigmentosum v ochranném oděvu proti slunečnímu UV záření