Již název radiobiologie charakterizuje, že tento obor syntetizuje poznatky z biologie a z radiační fyziky, a tyto přináší k využití v jaderné energetice, medicíně, chemii, zemědělství, potravinářství, astronomii, ekologii, kosmonautice aj. v mírových podmínkách. Významnou roli hraje radiobiologie v ochraně vojsk a obyvatelstva před účinky jaderných zbraní, radioaktivních látek a ve vojenských vědách, při možném současném nebo následném použití i dalších typů zbraní hromadného ničení, chemických a biologických.

I v tomto oboru, jako ve všech, ve kterých je předmětem zájmu především ionizující záření, je magickým datem noc z 8. na 9. listopad 1895. Tehdy profesor Würzburgské univerzity a ředitel jejího Ústavu fyziky Wilhelm Conrad Röntgen (1845 - 1923) poprvé pozoroval tajemné záření. Co bylo skutečným cílem výzkumu toho večera, není známé. Víme jen, že těsně před odchodem do divadla provedl poslední experiment, kdy obalil katodovou trubici černým papírem, aby ho při pozorování světelných jevů vyvolaných katodovými paprsky vystupujícími z trubice tenkým hliníkovým okénkem nerušilo světlo výboje. A v tomto okamžiku zřejmě svou úlohu sehrála náhoda. I když neprůsvitný obal nemohl žádné viditelné ani ultrafialové záření z výbojky propustit, krystalky platnatokyanidu barnatého ležící na experimentátorově stole se ve tmě laboratoře zeleně rozzářily. W. C. Roentgen nepochyboval, že v místě, kam na sklo výbojky dopadlo katodové záření, jsou indukovány neznámé paprsky, které dokázaly prostupovat neprůhlednými látkami. Označil je jako paprsky X. Toho večera v hledišti divadla bylo místo vedle jeho manželky Anny Berthy Ludwig volné. Ta mu však dokázala tento „prohřešek" odpustit. Jinak by nebyl prvním rentgenovým snímkem obraz její levé ruky i se snubním prstýnkem pořízený 28. 12. 1895.

Snímek ruky Berthy Röntgenové, jeden z prvních rentgenových snímků, pořízený 28. 12.1895

Následující léta znamenají bouřlivý rozvoj poznání ionizujícího záření. Již v následujícím roce (1896) Francouz Antoine Henri Becquerel (1852 - 1908) při zkoumání fluorescence uranových solí objevil přirozenou radioaktivitu.

A mohli bychom pokračovat. Kdo by neznal jména Pierre Curie (1859 - 1906),Marie Curie-Sklodowska (1867 - 1934), Max Karl Ernst Ludwig Planck (1858 - 1947), ......

V medicíně našly objevy spojené s ionizujícím zářením rychlé uplatnění a to jak v diagnostice, tak v terapii. Mnozí lékaři viděli v ionizujícím záření univerzální lék při léčbě maligních nádorů. Postupně však přichází poznatky o negativním působení ionizujícího záření na živý organizmus (prvních 23 případů vážného onemocnění pracovníků s rentgenovým zářením bylo popsáno již v roce 1897). Těžké radiační nekrózy na prstech rentgenologů končící jejich amputací jsou jasným důkazem.

Výzkum v oblasti radioaktivity se dotkl i Čech, vždyť začátkem XX. století izolovali manželé Curie radium z jáchymovského smolince.

Za zakladatele české radiační fyziky můžeme považovat akademika prof. RNDr. Františka Běhounka, DrSc. (1898 - 1973), který se po návratu ze studijního pobytu v Paříži u Marie Curie- Sklodowské do Československé republiky stal vrchním komisařem Státního radiologického ústavu RČS (1926). Tento ústav má zakládající dekret od roku 1919, některé literární prameny však uvádí jeho založení právě jím. Postupně se akademik Běhounek stal uznávanou vědeckou veličinou a na jeho počest byl například v Lázních Jáchymov pojmenován jeden z léčebných pavilonů.

Další významnou osobností v meziválečném období v Československu ve studiu ionizujícího záření byl prof. RNDr. Vilém Santholzer, DrSc. (1903 - 1972), který od 1. října 1926 pracoval jako asistent Fyzikálního ústavu Vysokého učení technického v Brně. V roce 1928 nastoupil do Státního radiologického ústavu, kde pod vedením akademika Běhounka studoval příčiny tzv. jáchymovské nemoci horníků. Po 2. světové válce krátce působil na Ministerstvu zdravotnictví a v roce 1950 přešel na katedru lékařské fyziky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V letech 1951 - 1958 v hodnosti plukovníka vedl tuto katedru na Vojenské lékařské akademii Jana Evangelisty Purkyně. Věnoval se monitorování radioaktivity v ovzduší v údobí jaderných pokusů USA a SSSR. Vedoucím Ústavu lékařské fyziky na LF UK v Hradci Králové byl až do roku 1972.

prof. RNDr. Vilém Santholzer, DrSc.

Samotný obor radiobiologie se začíná rozvíjet ve 30. letech minulého století. Vychází ze zkušeností rentgenové diagnostiky a radioterapie. Za zakladatele československé radiobiologie právem považujeme prof. RNDr. Ferdinanda Herčíka, DrSc. (1905 - 1966), pozdějšího člena-korespondenta Československé akademie věd, který působil na Masarykově univerzitě v Brně (nejdříve na Přírodovědecké, později Lékařské fakultě). Jedná se o významnou osobnost, jejíž práce překročila hranice Československa (jednou z jeho aktivit byla funkce předsedy Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření). Výrazně se angažuje i doma, v letech 1953 - 1959 byl prorektorem Masarykovy univerzity a v roce 1954 resp. 1955 zakládá Biofyzikální ústav Československé akademie věd (ČSAV), který patří mezi významná pracoviště Akademie věd České republiky dodnes.

prof. RNDr. Ferdinand Herčík, DrSc.

Řada žáků Ferdinanda Herčíka se stala vynikajícími profesory a vedoucími vědeckými pracovníky, kteří nejen na Biofyzikálním ústavu, ale i na dalších pracovištích ČSAV a vysokých škol v celé republice rozvíjeli biofyzikální a radiobiologické obory. Řadíme k nim mimo jiných Lumíra Beneše, Vladimíra Drášila, Zdeňka Karpfela, Miloše Klimka, Ludvíka Nováka, Miloslava Skalku, Jiřího Sošku, Ludvíka Tkadlečka, Antonína Vacka, Jiřího Váchu a zejména Milana Pospíšila. Prof. MUDr. Milan Pospíšil, DrSc. et Dr.h. c. (*1929), dlouholetý pracovník Biofyzikálního ústavu ČSAV, byl mimo řady dalších funkcí předsedou pracovní skupiny pro kosmickou biologii a lékařství při Československé komisi pro spolupráci ve výzkumu a využití kosmického prostoru „Interkosmos", jejíž výsledky byly v celém světě vysoce hodnoceny, a ukončení tohoto projektu začátkem 90. let se ukázalo jako nepromyšlený krok.

prof. MUDr. Milan Pospíšil, DrSc.

V čele Biofyzikálního ústavu AV ČR dnes stojí další vynikající radiobiolog doc. RNDr. Stanislav Kozubek, DrSc. (*1953), který se zaměřuje především na problematiku molekulární cytologie a významné postavení zde má rovněž experimentální hematolog doc. MUDr. Michal Hofer, CSc. (*1957).

doc. RNDr. Stanislav Kozubek, DrSc.

doc. MUDr. Michal Hofer, CSc.

Významným odchovancem brněnské biofyziky byl rovněž prof. MUDr. Milan Praslička, DrSc., pozdější akademik Slovenské akademie věd. V šedesátých letech 20. století vybudoval vynikající radiobiologické centrum na katedře všeobecné biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Josefa Šafárika v Košicích , které se soustředilo na studium především chronického a opakovaného zevního gama ozáření. I zde pracovala řada významných radiobiologů, připomeňme alespoň manžele prof. MUDr. Evu Ahlersovou, DrSc. (*1933) a prof. MUDr. Ivana Ahlerse, DrSc. (*1933) a prof. RNDr. Evu Mišúrovou, CSc. (*1935).

prof. MUDr. Milan Praslička, DrSc.

prof. MUDr. Eva Ahlersová, DrSc.

prof. MUDr. Ivan Ahlers, DrSc.

prof. RNDr. Eva Mišúrová, CSc.

Na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČSR týkající se výzkumu a výuky v otázkách využití ionizujícího záření a radioizotopů v nejrůznějších lékařských oborech a pro studium základních otázek radiobiologie s ohledem na ochranu obyvatelstva Československé republiky se profiloval od roku 1957 původní Fyzikální ústav fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (FVL UK) v Praze pod vedením prof. MUDr. et Dr. med. h.c. Zdeňka Dienstbiera, DrSc. na Katedru a ústav biofyziky a nukleární medicíny (KÚBNM). Prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc. (*1926) dokázal propojit badatelský radiobiologický výzkum s klinickou praxí a s potřebou své doby i podle požadavků vojenské a civilní radiobiologie a tak se mu podařilo v šedesátých letech vybudovat ústav s náročným a rozsáhlým vědeckovýzkumným programem. Katedra a ústav biofyziky a nukleární medicíny (KÚBNM) byly v roce 1989 největším pracovištěm Karlovy univerzity, které mělo více než 140 zaměstnanců.

Dvě funkční období byl prof. Dienstbier v čele Evropské radiobiologické společnosti. V roce 1956 založil Společnost nukleární medicíny a radiační hygieny ČLS JEP se třemi sekcemi (pro nukleární medicínu, radiační hygienu a radiobiologii). Řadu let byl předsedou výboru této společnosti. Společnost se ujala organizace výroční konference Evropské radiobiologické společnosti v roce 1967 ve Špindlerově Mlýně na Bedřichově za účasti nejpřednějších evropských i světových radiobiologů. Byla to první výroční konference v této problematice ve státě za „železnou oponou".

prof. MUDr. et Dr. med. h. c. Zdeněk Dienstbier, DrSc.

Pro rozvoj radiobiologie na KÚBNM mělo největší přínos radiobiologické oddělení, které řadu let, až do roku 1990 vedl prof. MVDr. Jan Pospíšil, DrSc. (1927 - 1990). Vytvořil kolektiv soustředěný na řešení problematiky postradiačního hemorragického syndromu. Další radiobiologické analýzy především v morfologii a hematologii zajišťoval doc. MUDr. Vlastislav Hlavatý, CSc. (*1933), který měl celou řadu zájmů a později se zaměřil na radiační balneologii v Jáchymově. Vynikající fyzikální skupina prof. Ing. Miloslava Rakoviče, DrSc. (*1935) a kvalitní dozimetrie řízená Ing. Zdeňkem Prouzou, CSc. (*1940) (nyní zástupce ředitele Státního ústavu radiační ochrany) byla zárukou odpovídající úrovně radiobiologických experimentů a radiační ochrany na všech pracovištích KÚBNM.

KÚBNM se podílela ve spolupráci s oddělením klinické biochemie v Ústřední vojenské nemocnici v Praze v čele s plk. doc. MUDr. Miloslavem Arientem, CSc. (1921 - 2005) a s oddělením hematologie a krevní transfúze vedeném plk. prof. MUDr. Evženem Skalou, CSc. (*1926) na řešení otázek diagnostiky akutní nemoci z ozáření, chemické radioprotekce a později patogeneze a léčby hemorrhagického syndromu. Na FVL UK v Praze se k radiobiologickému výzkumu z pohledu svých profesí připojili především prof. MUDr. Jiří Šonka, DrSc. (1920 - 2005) v oblasti endokrinologie a při studiích postradiačních metabolických změn a skupina patofyziologů ve složení prof. MUDr. Tomáš Trávníček, CSc. (1918 - 2008), prof. MUDr. Jiří Neuwirt, CSc. a prof. MUDr. Emanuel Nečas, DrSc. (*1943) v široké problematice kmenových buněk a transplantační léčby kostní dření. Potřebné chemické syntetické studie zabezpečoval prof. Ing. Jiří Jarý, DrSc. (*1925) z Laboratoře monosacharidů VŠCHT v Praze.

prof. Ing. Jiří Jarý, DrSc.

Po vzniku Ústavu biofyziky 1. LF UK v roce 1991 se toto pracoviště rozdělilo na oddělení klinické radiobiologie vedené prof. MUDr. Leošem Navrátilem, CSc. (*1954) (nyní vedoucí katedry lékařských a humanitních oborů Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze ) a experimentální radiobiologie v čele s doc. RNDr. Pavlou Poučkovou, CSc. (*1950), která se dnes věnuje především experimentální onkologii a fotodynamické terapii.

prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc.

doc. RNDr. Pavla Poučková, CSc.

Znepokojivý vývoj mezinárodní situace začátkem padesátých let vedl v roce 1950 k založení radiobiologického oddělení při zdravotním odboru Vojenského technického ústavu v Praze. Jeho náčelníkem se stal plk. MUDr. Josef Šveda, který po založení Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně (VLA JEP) přechází v roce 1951 do Hradce Králové na oddělení radiologické ochrany, vytvořeném při katedře radiologické ochrany s diagnostickým a terapeutickým oddělením, vedeným plk. prof. MUDr. Janem Bašteckým, DrSc.. Na tomto oddělení radiologické kliniky začala pracovat první generace vojenských radiobiologů vedle plk. MUDr. Josef Švedy plk. MUDr. Antonín Šmíd, CSc. (1928 - 2000), pplk. MUDr. František Morávek, CSc., plk. doc. MUDr. Vojtěch Vondráček, CSc. (1923 - 2008), pplk. MUDr. Jan Záchvěj a tehdejší sekretář Biofyzikální společnosti při ČLS JEP plk. prof. MUDr. Vlastimil Slouka, CSc., emeritní profesor Univerzity Karlovy.

Katedra radiobiologie Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu Jana Evangelisty Purkyně (VLVDÚ JEP) v Hradci Králové byla ustavena 1. září 1963.

Prvním náčelníkem samostatné katedry radiobiologie se v roce 1963 stal plk. prof. MUDr. Josef Mráz, CSc., (1918 - 1974), který byl jmenován v roce 1968 prvním profesorem vojenské radiobiologie Univerzity Karlovy. V roce 1974 předčasně zemřel. V letech 1974 - 1985 vedl katedru radiobiologie plk. prof. MUDr. Milan Dostál, CSc. (1925 - 2009), poté krátce v údobí let 1986 - 1987 plk. prof. MUDr. Pavel Kuna, DrSc. (*1940), který byl následně jmenován náčelníkem-rektorem VLVDÚ JEP a který se zasloužil v roce 1988 o návrat VLA JEP do Hradce Králové. Do uvolněné funkce náčelníka katedry byl jmenován v roce 1987 plk. doc. MUDr. Pavel Petýrek, CSc. (*1936), který ji vedl až do reorganizace VLA JEP v roce 1998, kdy se radiobiologické pracoviště společně s radioizotopovou laboratoří stalo součástí Ústavu radiobiologie a imunologie, do jehož čela byl vybrán imunolog doc. RNDr. Aleš Macela, DrSc. (*1944). V kolektivu katedry radiobiologie se vystřídala celá řada specialistů, jejichž výčet přesahuje možnosti tohoto textu a kteří se stali vedoucími pracovníky i na jiných univerzitních nebo vědeckých pracovištích, případně z tohoto pracoviště odcházeli jako celosvětově uznávaní odborníci do důchodu.

plk. prof. MUDr. Josef Mráz, CSc.

plk. prof. MUDr. Milan Dostál, CSc.

prof. MUDr. Pavel Kuna, DrSc.

doc. MUDr. Pavel Petýrek, CSc.

Radiobiologické zaměření na VLA a VLVDÚ v Hradci Králové se promítlo do výzkumných aktivit i některých dalších kateder VLA JEP a to především na katedry válečného vnitřního lékařství. Pod vedením plk. prof. MUDr. Vilo Jurkoviče, DrSc. (1915 - 1998) spolu s prof. MUDr. Luborem Vokrouhlickým, DrSc. (*1929) na katedře patologické fyziologie studovali účinky ionizujícího záření na kardiovaskulární systém. Další skupina - hematologická - byla vedená nejdříve plk. prof. MUDr. Jaroslavem Mazákem, CSc. (*1925), později byl v jejím čele genmjr. prof. MUDr. Jaroslav Vaňásek, CSc. (1927 - 2009) a plk. prof. MUDr. Milan Bláha, CSc. (*1938). Mimo jiné se jim podařilo vybudovat v Československu první oddělení hematologické intenzivní péče, určené pro speciální léčbu ozářených osob. Pracoviště sloužilo jako školící centrum pro lékaře a zdravotní personál závodního ústavu národního zdraví Jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích. Dozimetrickou a radiohygienickou přípravu organizovali spolu s plk. prof. MUDr. Milanem Dostálem, CSc. příslušníci katedry radiobiologie plk. doc. Ing. Jan Severa, CSc. (*1930), Ing. Josef Knajfl, CSc. (*1937) a Ing. Otakar Neruda, CSc. (*1938). V současné době zajišťuje tuto problematiku vedoucí katedry válečného vnitřního lékařství Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany prof. MUDr. Ladislav Jebavý, CSc. (*1950).

prof. MUDr. Jaroslav Vaňásek, CSc.

prof. MUDr. Milan Bláha, CSc.

Na katedře vojenské chirurgie VLVDÚ byla skvělým způsobem řešena problematika ozářené a radioaktivními látkami kontaminované chirurgické rány a kontaminované popáleniny ve spolupráci s radioizotopovou laboratoří katedry radiobiologie VLVDÚ.

Po roce 1958 také řada kateder a ústavů Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové se věnovala radiobiologickému výzkumu. Změnami účinků léčiv v ozářeném organizmu se zabývali na katedře farmakologie především prof. MUDr. Vojtěch Grossmann (1922 - 2004) a akademik prof. RNDr. Jaroslav Květina, DrSc. et dr. h.c. (*1930). Oba jsou považováni za zakladatele evropské radiofarmakologie. Prof. RNDr. Jaroslav Květina, DrSc. et dr. h. c. založil v roce 1969 v Hradci Králové Farmaceutickou fakultu UK, kterou rovněž orientoval na radiobiologický výzkum. Prof. MUDr. Petr Višňovský, CSc. (1941 - 2008), analyzoval postradiační změny v zažívacím traktu, důležité pro vstřebávání léků. Členové katedry biochemie Lékařské fakulty UK vedení prof. MUDr. Miroslavem Ledvinou, CSc. (*1924) a doc. MUDr. Alenou Stoklasovou, CSc. (1953) analyzovali změny oxidoredukčního potenciálu v tkáních ozářených laboratorních zvířat, chráněných chemickými radioprotektivními látkami.

prof. RNDr. Jaroslav Květina, DrSc., Dr. h. c.

Zde je nezbytné vyzdvihnout zejména těsnou spolupráci s Ústavem pro experimentální a klinickou radiobiologii a využití radioizotopů LF UK v Hradci Králové, vedeném prof. MUDr. Ivanem Vodičkou, CSc. (1932 - 2001), později děkanem LF a vedoucím ústavu lékařské biofyziky a doc. RNDr. et PhMr. Karlem Volencem, CSc. (*1952). Jejich skupina rozpracovala řešení otázek diagnostiky, patogeneze, profylaxe a léčby akutní nemoci z ozáření i vnitřní a zevní kontaminace radioaktivními látkami a otázky experimentální onkologie.

prof. MUDr. Ivan Vodička, CSc.

doc. RNDr. et PhMr. Karel Volenec, CSc.

K 1. září 2003 došlo k obnovení katedry radiobiologie VLA JEP v Hradci Králové. Jejím vedoucím byl ustanoven plk. gen. št. prof. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D. (*1971), který již patří ke generaci nejmladších radiobiologů. Po jeho přechodu na jinou funkci v rámci Armády České republiky se stala vedoucím katedry prof. RNDr. Jiřina Vávrová, CSc. (*1946).

plk. gen. št. prof. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D.

prof. RNDr. Jiřina Vávrová, CSc.

Radiobiologická problematika je v současné době řešena v ČR ještě na dalších dvou univerzitních pracovištích.

Od roku 2001 na katedře radiologie a toxikologie Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jejíž vedoucím je po odchodu prof. MUDr. Leoše Navrátila, CSc. doc. RNDr. Friedo Zölzer, Ph.D. (*1956), který se zaměřuje zejména na problematiku biodozimetrie. Na této fakultě rovněž působí odb. as. MUDr. Jiří Škopek, Ph.D. (*1971). Nejmladší generaci radiobiologů zaštituje odb. as. Mgr. Renata Havránková, Ph.D. (*1977) a odb. as. Mgr. Zuzana Freitinger Skalická (*1980).

doc. RNDr. Friedo Zölzer, Ph.D.

odb. as. MUDr. Jiří Škopek, Ph.D.

V rámci Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze se na radiobiologickou problematiku zaměřují někteří členové katedry lékařských a humanitních oborů . Vedle vedoucího katedry, prof. MUDr. Leoše Navrátila, CSc., je to doc. Ing. Jozef Sabol, DrSc. (*1944), doc. MUDr. Jozef Rosina, Ph.D. (*1956) a as. Mgr. Zdeněk Hon (*1982). Zaměření této katedry se týká zejména problematiky spojené s ochranou obyvatelstva a možností prevence radiačního poškození. Katedra úzce spolupracuje se Státním ústavem pro jadernou, chemickou a biologickou ochranu v.v.i. v Příbrami Kamenné (ředitel MUDr. Stanislav Brádka, Ph.D.).

doc. Ing. Jozef Sabol, DrSc.

doc. MUDr. Jozef Rosina, Ph.D.

Moderní radiobiologie však není jen studium ionizujícího záření, ale i neionizujícího záření a to zejména působení laseru a elektromagnetického pole na živý organizmus. Zvláště výsledky v oblasti klinického využití laseru mají odezvu i v zahraničí a řadu originálních výsledků získaly i skupiny věnující se z experimentálního hlediska fotodynamické terapii (v Olomouci pod vedením doc. RNDr. Hany Kolářové, CSc., v Praze doc. RNDr. Pavly Poučkové, CSc.). O odborném uznání českých odborníků v zahraničí svědčí i jejich významné zapojení v Mezinárodní akademii pro využití laseru v medicíně a v chirurgii, která má sídlo ve Florencii (Itálie).

doc. RNDr. Hana Kolářová, CSc.

Odbornou garanci za rozvoj radiobiologie v Českých zemích má Společnost pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, která pořádá řadu odborných konferencí i doškolovacích kurzů. V současné době jsou zaměřeny jak na oblast neionizujícího záření, tak ochranu před účinky ionizujícího záření (kapitola 7), kde je tato problematiky po rozpadu oboru radiační hygieny více než aktuální.

Mezinárodního uznání se Společnosti dostalo pověřením mezinárodní The European Radiation Research Society organizovat v roce 2009 v Praze 37^th Annual Meetings, který byl hodnocen po stránce organizační i odborné jako jeden z nejúspěšnějších.

Autoři textu děkují prof. MUDr. Pavlu Kunovi, DrSc. za řadu poskytnutých podkladů i za další informace, které získali z jeho a našich společných publikací a z webových stránek Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, jichž je autorem.