Expozice ultrafialovým zářením s vlnovou délkou mezi 200 nm a 280 nm (oblast označovaná jako UV C) má nepříznivé účinky na kůži i na oči. Účinky závisí na vlnové délce, nejzávažnější pro možné poškození oka je vlnová délka v okolí 270 nm. Záření oblasti UV C je zcela absorbováno v povrchové vrstvě oka a nepoškozuje tedy sítnici, při velké intenzitě však způsobí akutní zánět spojivek (s maximálním účinkem u vlnové délky 260 nm) a při dlouhodobém působení může trvale poškodit rohovku - tento účinek ultrafialového záření je největší při vlnové délce 270 nm. V úzké oblasti vlnových délek od 280 nm do 315 nm (označované zpravidla jako UV B) biologická účinnost působení ultrafialového záření prudce klesá s rostoucí vlnovou délkou. Ultrafialové záření z intervalu vlnových délek od 315 nm do 400 nm (oblast označovaná jako UV A) není již v rohovce, oční čočce a sklivci zcela absorbováno a jeho dlouhovlnná složka proniká až k sítnici. Kromě toho vyvolává toto záření fluorescenci tryptofanu v oční čočce a při vyšší intenzitě zhoršuje poněkud zrakovou ostrost. Důsledkem působení ultrafialového záření z oblasti UV A je i postupné zbarvování oční čočky člověka do žluta.

Oko je chráněno před slunečním světlem reflexním stažením zorniček, které minimalizuje penetraci slunečních paprsků. Tato bariéra ale není stoprocentní a její omezení nastává zejména v případech, jako je odraz UV záření ze země, vodní hladiny, písku nebo sněhu. Akutní reakce jsou fotokeratinitida, fotokonjuktivitida a fotoretinitida. Tyto záněty jsou srovnatelné se spálením citlivých míst jako je oční koule a víčka - obvykle se projeví během několika hodin po expozici. Oba záněty jsou bolestivé, ale jsou reverzibilní a nezanechávají následky. Extrémní formy fotokeranitidy nastupují u tzv. sněžné slepoty. Oční katarakta je nejčastější příčinou slepoty na světě.

Ultrafialové paprsky jsou při dopadu na oko zachycovány povrchovými vrstvami rohovky a poškozují tak zejména její epitel (vnější vrstva rohovky), účinek UV záření se projeví většinou až po delší době (6-12 hod), projevuje se úpornými bolestmi očí, slzením, světloplachostí a křečovitým sevřením víček. Tyto obtíže jsou způsobeny odlupováním epitelu rohovky a drážděním citlivých nervových zakončení v rohovce. Toto onemocnění dostalo název opthalmia nivalis, protože nejčastěji vzniká při vystavení oka odraženým paprskům na sněžných pláních nebo od zrcadlících se vodních ploch. Stejné onemocnění způsobují i jiné zdroje UV záření, jako je např. horské slunce, rtuťové a křemíkové lampy. Obdobné onemocnění vzniká při svařování elektrickým obloukem, pak jej nazýváme opthalmia elektrica. Léčení je symptomatické, postiženému se do oka kapou analgetika (proti bolesti), přikládají se studené obklady a doporučuje se pobyt v tmavé místnosti, popřípadě se rohovka kryje mastí s antibiotiky.

Tradiční quitské ochranné brýle proti sněžné slepotě

Následky expozice oka UV zářením:

• Zánět očních víček a okolní kůže.  
• Keratitis - povrchová a hluboká, vede ke ztrátě průhlednosti rohovky, maximum při vlnové délce 270 nm.  
• Konjunktivitis - slzení až hnisavý zánět, maximum při 260 nm.  
• UVA vyvolává fluorescenci tryptofanu v oční čočce - zbarvení čočky do žluta.  
• Katarakta - pomalý rozvoj.
• Poškození sítnice - u lidí s umělou čočkou, maximum při vlnové délce 350 -780 nm.