V případě radiační či jaderné nehody nebo havárie se situace týkající se ochrany osob před ionizujícím zářením stává do určité míry mimořádnou a k jejímu řešení se musí rovněž použít mimořádné prostředky a postupy s cílem minimalizace dopadu takové události na ozáření osob a vlivu na životní prostředí. Na možnost havárie a zejména řešení takové abnormální situace musí být každé pracoviště důkladně připraveno. Tento úkol se realizuje prostřednictvím havarijního plánování, školení a pravidelného prověřování havarijních opatření formou cvičení v podmínkách pravděpodobných scénářů možných havarijních situací.

Při řešení radiologických nehod a havárií se musí sledovat určité priority s ohledem na diferencovaný přístup podle závažnosti zdrojů záření a nebezpečí úniků radioaktivních látek do životního prostředí. V tomto směru je vhodné přihlédnout i ke kategorizaci radioaktivních zářičů na základě jejich aktivity a dalších parametrů, kterými lze postihnout stupeň jejich nebezpečí.

Pokud jde o nehody a havárie, k nimž potenciálně může dojít na jaderných a radiačních zařízeních, IAEA vypracovala pro účely hodnocení závažnosti těchto událostí stupnici, určené k pohotové komunikaci s veřejností v terminologii, která je v souladu s bezpečnostním významem událostí hlášených na jaderných zařízeních. Tato Mezinárodní stupnice hodnocení závažnosti jaderných nehod neboli International Nuclear Event Scale (INES) byla poprvé zavedena IAEA v r. 1990. Jejím primárním účelem je usnadnit komunikaci a dorozumění mezi odborným nukleárním společenstvím, sdělovacími prostředky a veřejností v případech výskytu událostí na jaderných zařízeních i jakékoli události spojené s radioaktivním materiálem nebo s radiací, včetně přepravy radioaktivních materiálů.

Stupnice, obr. 30, zařazuje události do sedmi stupňů: stupně 1 až 3 se označují jako nehody, neohrožující okolí a vně lokality jaderné elektrárny (nebo jiného radiačního zdroje) nevyžadující žádná mimořádná opatření; stupně 4 až 7 se označují jako havárie, vyžadující v důsledku většího úniku radioaktivity do okolí opatření obsažená v přijatých havarijních plánech. Události, které nemají žádný bezpečnostní význam a jsou klasifikovány stupněm 0 (pod stupnicí), se nazývají odchylky. Události, které vůbec nesouvisejí s jadernou bezpečností, se označují jako události mimo stupnici. Každá účastnická země je povinná v přesně stanoveném termínu informovat koordinační centrum IAEA o každé nehodě a havárii. Absolutní většina hlášených událostí je pod stupněm 3. Národním koordinátorem České republiky pro hlášení událostí klasifikovaných podle INES je Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

Obr. 30. Mezinárodní stupnice pro hodnocení závažnosti jaderných událostí INES

Jednotlivé stupně jaderného a radiačního nebezpečí můžeme charakterizovat následujícím způsobem:

INES 1: Anomálie od schváleného režimu, ale se zbývající významnou hloubkovou ochranou. K tomu může dojít v důsledku poruchy zařízení, lidské chyby nebo nedostatku postupů a mohou nastat v jakékoli oblasti, kterou stupnice pokrývá, například provoz jaderné elektrárny, transport radioaktivního materiálu, manipulace s jaderným palivem a skladování odpadů.

INES 2: Nehoda s významným selháním bezpečnostních opatření, ale se zbývající dostatečnou hloubkovou ochranou k vypořádání se s dodatečnými poruchami. To zahrnuje události, kde by skutečné události byly klasifikovány stupněm 1, ale odhalují významné dodatečné organizační nedostatky. Událost, která vyústila v dávku pracovníkovi, překračující povolený roční limit nebo událost, která vede k přítomnosti významného množství radioaktivity uvnitř zařízení v prostorách, kde to projekt nepředpokládal, a která vyžaduje nápravná opatření.

INES 3: Únik radioaktivních materiálů do okolí s následkem dávky pro kritickou skupinu v řádu desetin mSv. Při takovém úniku nemusí být vnější ochranná opatření zapotřebí. Událost uvnitř zařízení s důsledkem takového ozáření zaměstnanců, že by způsobilo akutní zdravotní následky, nebo událost s výsledkem těžkého rozšíření kontaminace, například několika tisíc TBq aktivity uvolněné v sekundárním kontejnmentu, kde lze materiál vrátit do vyhovujících skladovacích prostor. Nehoda, při níž by další porucha bezpečnostních systémů mohla vést k havarijním podmínkám, nebo situace, ve které by nebyly bezpečnostní systémy schopné zabránit havárii, pokud by nastaly určité iniciační události.

INES 4: Únik radioaktivních látek do okolí s následkem dávky pro kritickou skupinu v řádu několika mSv. S takovým rozsahem úniku by pravděpodobně obecně nebyly spojovány žádné vnější ochranné zásahy s výjimkou místní kontroly potravin. Významné poškození zařízení. Taková havárie může zahrnovat poškození vedoucí k velkým potížím uvnitř zařízení, jako je částečné tavení aktivní zóny v energetickém jaderném reaktoru a srovnatelné události v zařízeních bez reaktoru. Takové ozáření jednoho nebo více zaměstnanců, že je vysoká pravděpodobnost rychlého úmrtí.

INES 5: Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou stovek až tisíců TBq I-131). Takový únik by pravděpodobně vyústil do částečného uplatnění protiopatření zahrnutých v místních havarijních plánech ke zmenšení pravděpodobnosti zdravotních následků. Těžké poškození jaderného zařízení. Může to zahrnovat těžké poškození velké části aktivní zóny energetického reaktoru, velká havárie s kritičností, nebo velký požár či exploze uvolňující velké množství radioaktivity uvnitř zařízení.

INES 6: Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou tisíce až desítky tisíc TBq I-131). Takový únik by pravděpodobně vyústil do plného uplatnění protiopatření zahrnutých v místních havarijních plánech ke zmenšení pravděpodobnosti zdravotních následků.

INES 7: Únik značné části radioaktivních materiálů z velkého zařízení (například z aktivní zóny energetického reaktoru) do okolí. Typicky obsahujících směs radioaktivních štěpných produktů s dlouhými i krátkými poločasy rozpadu (s aktivitou desítek tisíc TBq I-131). Takový únik by vyústil do možnosti akutních zdravotních účinků; zpožděné zdravotní účinky v rozsáhlé oblasti s možností zasažení více než jedné země; dlouhodobé důsledky pro životní prostředí. Do této kategorie spadá havárie na jaderné elektrárně v Černobylu v r. 1986.

Nejdříve byla stupnice určitou dobu zkušebně používána ke klasifikaci událostí v jaderných elektrárnách. Poté byla rozšířena a uzpůsobena tak, aby umožňovala použití ve všech zařízeních spojených s civilním jaderným průmyslem. V současné době je úspěšně používána v 60 zemích. Byla vydána Příručka INES , kde lze najít další podrobnosti pro jakoukoli událost spojenou s radioaktivním materiálem a/nebo s radiací a pro jakoukoli událost, která by se vyskytla v průběhu přepravy radioaktivního materiálu.