Přístup k zabezpečení dostatečné neboli adekvátní ochrany před ionizujícím zářením vyžaduje rozlišovat před účinky vnějšího a vnitřního ozáření, které se vyznačují určitými odlišnými rysy. Rovněž tak koncepce ochrany v normálních neboli plánovaných podmínkách, kde se očekává ozáření na relativně nízké úrovni, je jiné, než je tomu v případě abnormálních situací, kde není vždy zdroj ionizujícího záření pod kontrolou a je tudíž potřeba volit jiné možnosti ochrany.

Přitom vnější i vnitřní ozáření se může vyskytovat v různých formách, které charakterizují danou situaci (obr. 27).

Obr. 27. Různorodost radiačního ozáření

Konkrétní způsob optimální ochrany totiž závisí na mnohých okolnostech, a tak k nim musíme přistupovat rovněž specificky, kde hlavním kritériem je snížení stochastických účinků na přijatelnou, popřípadě za daných podmínek co možná nejmenší úroveň (normální situace), resp. snížení pravděpodobnosti vzniku havárie na minimum. Nastane-li však havárie nebo jiná mimořádná radiologická událost, je nutné mít připravený postup pro eliminaci nebo zmírnění důsledků takové situace na ozáření osob a na dopad na životní prostředí.