V souladu s obecnými principy ochrany zdraví při práci spočívá cíl radiační ochrany v zabezpečení adekvátní úrovně ochrany osob a přitom by měl umožnit využití zdrojů ionizujícího záření a jaderné energie tak, aby jejich přínos významně převyšoval případné negativní dopady spojené s takovými aplikacemi. Při řešení praktických problémů se přitom radiační ochrana opírá o soubor vzájemně konzistentních principů, kritérií a přístupů, které vycházejí z příslušného zákona a souvisejících vyhlášek, resp. předpisů.

Radiační ochraně se v posledním období věnuje zvýšená pozornost, a to zejména v souvislosti jednak s neustálým nárůstem použití ionizujícího záření ve zdravotnictví, průmyslu a dalších oblastech a jednak s nastupující renesancí rozvoje jaderné energetiky, která se po útlumu způsobeném havárií jaderné elektrárny v Černobylu, opět dostává do popředí pozornosti a mnohé země ve světě plánují nebo již začaly s výstavbou nových jaderných elektráren. Ve všech těchto aplikacích jsou kladeny přísné požadavky na bezpečnost zdrojů záření, resp. radionuklidů, a zejména na ochranu zdraví pracovníků, kteří pracují s těmito zdroji záření. Přitom se rovněž dbá i na ochranu obyvatel a životního prostředí, kde také platí striktní bezpečnostní normy zajišťující ochranu jednotlivců z řad veřejnosti na vysokém stupni, který je obecně mnohem vyšší než v jiných odvětvích průmyslu.

Ve vztahu k jakýmkoli škodlivým faktorům se v myslích lidí ustálil požadavek buď úplného vyloučení působení takových faktorů, nebo jejich omezení pod určitou limitní, mezní nebo referenční hodnotu ozáření, případně radioaktivní koncentraci. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že v žádné praktické činnosti člověka neexistuje nic takového jako nulové riziko nebo absolutní bezpečnost. Pokud jde o ozáření člověka, je třeba mít na zřeteli, že lidstvo v celém svém dlouhém vývoji bylo neustále vystaveno působení ozáření, které mělo pozemský i mimozemský původ. Tak je tomu doposud, kdy v důsledku přírodních zdrojů záření obdržíme určité ozáření, jemuž se v podstatě nemůžeme vyhnout.

Proto je namístě poměřovat hodnoty ozáření z aplikací zdrojů záření (především umělých, ale i přírodních v koncentrované podobě) a využívání dalších jaderných technologií s přírodním ozářením.

Na celkovém ozáření osob se zhruba z 80 % podílí přírodní zdroje ionizujícího záření související jak se samotnou přírodní radioaktivitou, tak i kosmickým zářením. Vzhledem k povaze těchto zdrojů nelze zásadně jejich vliv na ozáření člověka zcela vyloučit nebo podstatně redukovat. Výjimkou jsou určité možnosti snížení dávek způsobených nadměrnými koncentracemi radonu a jeho dceřiných produktů. Na druhé straně ozáření člověka z umělých zdrojů by principiálně bylo možné zcela eliminovat, ovšem za cenu, že se vzdáme všech pozitivních přínosů, které četné aplikace záření a využití jaderné energie nesporně přinášejí. Ukazuje se, že v mnoha oblastech bychom si již situaci bez záření jen těžko mohli představit. Jedinou cestou, která umožní rozumné využívání zdrojů záření, lze spatřovat v racionálním a efektivním přístupu k ochraně člověka a společnosti před škodlivými účinky záření včetně jeho dlouhodobých dopadů na životní prostředí.

V praxi se v radiační ochraně setkáváme s různými otázkami, mezi které mimo jiné patří i následující otázky:

a) jaké bude nebo může být ozáření lidí;

b) co toto ozáření může u lidí způsobit; a

c) jak toto ozáření kontrolovat a jak se proti jeho působení bránit.

Odpovědi na tyto otázky nezbytně vyžadují hodnocení rizika ozáření osob vyvolané různými zdroji záření. Přitom zdroje záření mohou ozařovat nejenom samotné pracovníky, ale i obyvatelstvo. Navíc, u aplikací záření a radionuklidů v medicíně musíme věnovat pozornost také ozáření pacientů. Zde se v případě diagnostických a intervenčních metod jedná ve své podstatě o nežádoucí ozáření, které by se mělo udržovat na co možná nejnižší úrovni. Při terapeutickém použití záření se vyžaduje, aby aplikovaná dávka záření byla co nejpřesnější a zasahovala pokud možno pouze vymezenou část v lidském těle, kde se nachází nádor. Okolní zdravé tkáně by však měly být chráněny a jejich ozáření minimalizováno.