Na základě umístění cílových objemů a OAR a ozařovacího předpisu je zvolena adekvátní ozařovací technika, tj. druh záření (obvykle se volí mezi fotonovým a elektronovým svazkem), energie, počet ozařovacích polí, tvar svazku, modulace svazku. Jednoduché techniky (například 1 přímé pole, 2 protilehlé pole) se používají pro léčbu paliativní nebo pro léčbu kožních lézí. Složité techniky využívající vysokého počtu ozařovacích polí a modulace jednotlivých svazků jsou vhodné pro kurativní radioterapii, zejména v oblastech, kde je vysoké riziko poškození zdravých tkání (například v oblasti hlavy a krku). Z hlediska složitosti ozařovacích technik rozlišujeme:

• 2D radioterapii - jednoduchá technika využívající 1 nebo 2 polí, s minimálním tvarováním svazku, obvykle na terapeutických RTG přístrojích, radioizotopových přístrojích nebo lineárních urychlovačích. Tato technika je zejména vhodná pro ozařování paliativní (skelet) nebo pro ozařování kožních lézí.
• 3D konformní radioterapii (3D-CRT) - využívá obvykle většího počtu polí a tvarování svazku záření z jednotlivých polí podle obrysu cílového objemu. Z jednoho pole je dávka modulována ve 2 rozměrech.
• Radioterapii s modulovanou intenzitou (IMRT) - oproti konformní radioterapii je dávka z jednoho ozařovacího pole modulována ve 3 rozměrech, což umožňuje dosažení lepší dávkové distribuce v cílovém objemu a okolních tkáních. Pro tuto modulaci se používají 2 techniky - „step and shoot" a „sliding window".
• Stereotaktickou radioterapii (SRT) - od předchozích technik se liší pouze vyšším počtem ozařovacích polí, rychlejším spádem dávky a vyššími nároky na přesnost provedení.