Z hlediska průběhu reakce na účinky ionizujícího záření rozlišujeme dva typy tkání. Hierarchické tkáně (H-typ) jsou složeny z kmenových buněk, ze kterých se obnovuje funkční subpopulace diferencovaných buněk. Je pro ně charakteristická rychlá výměna buněk, relativně krátká doba života diferencovaných buněk. Obecně je označujeme jako tkáně rychle (akutně) reagující na ionizující záření. Příkladem takových tkání jsou epitely (kůže, slizniční výstelky) a tkáň krvetvorná. Z hlediska účinků ionizujícího záření jsou tyto tkáně radiosenzitivní a odpovědné za akutní reakci na ozáření.

Flexibilní tkáně (F-typ) jsou tkáně s menší až minimální obnovou buněk, dlouhou dobou života jednotlivých buněk. Obecně je označuje za tkáně pomalu reagující na radioterapii. Příkladem jsou pojivové tkáně nebo nervová tkáň. Z hlediska účinků ionizujícího záření jsou tyto tkáně relativně radiorezistentní a odpovědné za pozdní reakci na ozáření.

Funkční uspořádání tkáně - sériové a paralelní

Paralelně uspořádané tkáně  se skládají z rovnocenných funkčních podjednotek a při vyřazení podjednotek z činnosti není ovlivněna funkce zbývajících podjednotek. Rezervní kapacita takto uspořádaných tkání a jejich regenerační schopnost je poměrně výrazná. Příkladem takových orgánů jsou játra, ledviny, plíce. Z hlediska ionizujícího záření existuje u těchto orgánů výrazná závislost dávka - objem a na základě znalosti o konkrétní dávce aplikované na určitý objem lze do určité míry předpovídat riziko vzniku závažných pozdních nežádoucích následků ozáření.

Sériově uspořádané orgány se skládají z podjednotek, které nejsou funkčně ekvivalentní nebo kde při poškození určitého segmentu orgánu dochází k vyřazení funkce celého orgánu. Příklady takových orgánů jsou střevo, mícha, mozek. Míra poškození takových orgánů nezávisí tolik na vztahu dávka - objem, ale spíše na maximální dávce na orgán a není tak dobře předvídatelné, jako u tkání paralelních.