Radiokurabilita (vyléčitelnost onemocnění ionizujícím zářením) je dána vlastní senzitivitou nádorových buněk, jejich celkovým počtem a tolerančními dávkami kritických orgánů (radiosenzitivitou) v okolí nádorového ložiska. Vlastní radiosenzitivita nádoru je určena schopností buněk opravovat poškození způsobené zářením (určuje tedy počet „zásahů" nutných k usmrcení buňky) a tato reparační schopnost je ovlivněna růstovou fází nádorových buněk, hypoxií a nutričním stavem nádoru. Celkový počet buněk je významný proto, že distribuce „zásahů" zářením je náhodná a při dané dávce konečná (to znamená, že při dostatečně vysoké dávce bude každá buňka nádoru zasažena dostatečným (letálním) počtem „zásahů").

Z uvedeného vyplývá, že žádný lokalizovaný nádor není natolik rezistentní, aby nemohl být vyléčen radioterapií při aplikaci dostatečně vysoké dávky záření. Problém je v aplikaci dostatečné vysoké dávky bez závažného poškození kritických orgánů. Přítomnost kritických orgánů v blízkosti nádoru je kritickým faktorem určujícím radiokurabilitu.