Poznatky získané po svržení atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki, havárie atomové elektrárny v Černobylu i nešťastná událost v Gôiania (http://www.iaea.org/googleResult.html?cx=004828748078731094376%3Am_jpm98tdns&cof=FORID%3A11&q=Goiania#1055) ukázaly závažný problém - důsledek působení ionizujícího záření na psychický stav poškozeného.

V zásadě lze říci, že reakce lidí postižených ionizujícím zářením, nastalé v důsledku nešťastné události, se neliší od obdobných katastrofických situací, kde poškozujícíživel je patrný (uragán, povodeň, zemětřesení). Psychický stav výrazně ovlivňuje dlouhodobý stres a mnohdy další životní útrapy (ztráta blízkého, majetku apod.). Stres prohlubuje nedostatek informací jak o havárii, tak o jejím dopadu na zdraví postiženého a pochopitelně vlastní zdravotní obtíže, pokud se objeví. V této době se postižený jen obtížně adaptuje na nastalou situaci. Projeví se osobní, charakteristické rysy, vždy ryze negativní, které jsou za normální situace potlačovány.

Spektrum akutních psychických změn je značně široké, od lehkých neurovegetativních poruch, přes stavy plačtivé, melancholické, po stavy hysterie až reaktivní psychózy. Výjimkou není ani agresivita. Psychické poruchy mohou přetrvávat i dlouhodobě.

U některých postižených se objevuje sklon k izolaci od ostatních, pocit strachu, radiofóbie, nejistoty, ztrátu vytrvalosti, zájmu o budoucnost. Obtížná je situace u dětí, u kterých se projevují sklony k oportunizmu. Zvláště u dospívajících a mladších hrozí nebezpečí alkoholizmu a propadnutí drogám.

U postižených je nesprávné požadovat za extrémních podmínek účast na jejich řešení, zpravidla nejsou schopni vyšší fyzické námahy. Snažíme se je pouze psychicky stimulovat.

Poškození psychiky u skutečně ozářených, ale i u domněle ozářených, je nejvíce ovlivněno neinformovaností a pověrami panujícími mezi lidmi. Neinformovanost o skutečné obdržené dávce záření a neznalosti o reálném efektu takové dávky v organizmu mohou způsobit vážnou psychickou traumatizaci jedince.

I při absenci expozice může mít strach z ozáření psychosociální následky. Strach a úzkostlivost jsou stresory, které u lidí mohou předstírat příznaky akutní nemoci z ozáření. Po havárii v jaderné elektrárně v Three Mile Island, USA, v roce 1979, se u obyvatel okolní populace objevilo zvýšení příznaků psychosomatického charakteru, jako jsou nausea, nechutenství a kožní exantémy, a to i u těch, kteří žili v nekontaminované oblasti. Samotné přesvědčení o ozáření může vést k výskytu některých příznaků, tak jako u skutečného ozáření.

Studie populace žijící v okolí Černobylu po explozi reaktoru a uvolnění radionuklidů do přilehlých oblastí potvrdila tyto závěry. Mnoho lidí žilo v místech, kudy neprošel kontaminovaný mrak, mnoho stovek kilometrů od místa neštěstí. Byli sice vystaveni ozáření, ale tak nízkému, jako je dvojnásobek přírodního pozadí či ještě méně. Tak nízká úroveň ozáření nebyla nikdy uváděna v souvislosti s nežádoucími somatickými účinky. Přesto se tito lidé začali až patologicky obávat radioaktivního spadu a jejich úsilí směřovalo vyhnout se mu. Jakmile to bylo možné, odmítali vyjít z domu nebo jíst ovoce a zeleninu vypěstovanou v blízkém okolí. Někteří se dostali až do takového stádia, že raději spáchali sebevraždu, než aby "riskovali strašné účinky záření". Takové reakce se označují jako radiofobie.

Mnoho lidí bylo po Černobylské havárii vystaveno nebezpečným dávkám záření. K následným poraněním, nemocem a úmrtím je nutné přidat strach přeživších, kterých žije v kontaminované oblasti okolo 4 až 5 miliónů. V této populaci bylo zaznamenáno zvýšení tělesných i duševních problémů plynoucích ze stresu. Při studii duševních problémů v běloruské populaci 6 let po Černobylské havárii byly diagnostikovány psychiatrické poruchy u 35,8 % populace. Nejvíce se vyskytovaly afektivní poruchy (16,5 %) a úzkostlivé stavy (12,6 %). Tyto poruchy nebyly rovnoměrně rozloženy v populaci, ale spíše se vyskytovaly mezi evakuovanými lidmi nebo u matek s dětmi mladšími 18-ti let. Ostatní studie prokázaly, že lidé žijící s partnery zvládli situaci lépe, než lidé žijící o samotě. U mnoha lidí, kteří byli postiženi při incidentu, se projevily psychosociální následky. Se sociální pomocí lze pak lépe snášet zvýšený stres a vyhnout se tím jeho psychosociálním následkům.

Největší měrou se můžeme negativním psychosociálním stavům vyhnout osvětou a plnou informovaností o účincích ionizujícího, ale i neionizujícího záření na lidský organizmus. V případě radiačních událostí je naprosto nezbytné pravdivě informovat obyvatelstvo žijící v postižené oblasti, ale formou, která nezpůsobí nárůst paniky.