U nemoci z ozáření se oční projevy řadí mezi závažné příznaky. V důsledku postižení krvetvorby dochází k podkožnímu a podspojivkovému krvácení. Charakteristické jsou změny na očním pozadí - rozšíření sítnico­vých cév, krvácení do sklivce a sítnice, pod sítnici a pod cévnatku. V okolí terče zrakového nervového svazu je možné pozorovat i známky zánětu (papilitida).

Na spojivce se objevuje hyperémie při dávce 5 Gy, k poškození spojivky dochází při dávkách vyšších než 15 Gy. Hyperémie je přechodného rázu, může však trvat i několik měsíců. Zpravidla bývá doprovázena edémem. Po difúzním ozáření zaniká spojivkový vak, spojivka se jizví, je ztluš­tělá, vznikají srůsty a kůže může přerůst na spojivku. Důsledkem je keratóza, xe­róza a leukoplakie. Často zaniká slzná žláza a následkem je xeróza spojivky a rohovky.

K poškození rohovky dochází při dávce 15 Gy, k zánětu při dávce 25 Gy, při 40 - 50 Gy se objevují rohovkové vředy. Bělima je radiorezistentní, teprve při vysokých dávkách záření se objevují nekrózy, atrofie a perforace.

V živnatce vznikají změny při dávce 30 Gy a vyšší, ve sklivci při dávce 18 Gy. Při nižších dávkách však již můžeme pozorovat jemné zákaly v komorové vodě, při vyšších dávkách záněty duhovky s tvorbou srůstů. Na duhovce dochází ke změnám pigmentace, dekolorace a atrofiím, které bývají sektorovité v rozsahu ozáření. Výběžky řasnatého tělíska jsou edematózní a překrvené. Cévnatka je radiorezistentní, při vysokých dávkách zde nalézáme cévní změny.

Sítnice je jednou z nejméně odolných očních tkání, k jejímu poškození dochází při dávkách vyšších než 20 Gy. Změny jsou přímé, specifické postižení neuroepitelu a nepřímé, v důsledku poškození cév. Dochází k edému sítnice, novotvoření cév, teleangiektázií, odchlípení sítnice, degenerativním nebo exsudativním projevům na zadním pólu, krvácení, edému papily, případně trombóze centrální sítnicové žíly. Okolo ozářeného místa jsou zničeny tyčinky i čípky, ve všech vrstvách sítnice jemná pigmentace, probíhá zde degenerace gangliových buněk a krvácení.

K poškození čočky dochází při dávkách vyšších než 2 Gy. Mezi klinicky nejzávažnější patří katarakta, která se objevuje po jednorázovém ozáření od 2 Gy.

Katarakta.

Změny ve sklivci byly zjištěny při dávkách vyšších než 18 Gy, kdy normální jemná struktura vláknitého charakteru se změnila v hustou zrnitou masu.