Léčebné používání magnetu v podobě magnetické rudy se objevilo již před začátkem našeho letopočtu. Nejstarší písemné zprávy o léčebném využití pocházejí od Etrusků. K rozvoji tohoto typu léčby došlo až v 70. a 80. letech dvacátého století. Pulzní magnetické pole svým působením mnohonásobně zvětšuje propustnost buněčných membrán.

Magnetoterapie

Na ionty v buňkách působí mechanické síly vlivem elektrických potenciálů vyvolané magnetickým polem. Síly jsou synchronní s magnetickými pulzy a usměrňují pohyb iontů ve stejné frekvenci. Působením střídavých tlaků na buněčné stěny a zvýšením propustnosti iontových kanálků se zvyšuje látková výměna. Tento proces působící po určitou dobu vede k normalizaci elektrických potenciálních rozdílů (rozdíl mezi elektricky kladně nabitým povrchem buňky a záporně nabitým vnitřkem). Dochází ke zvýšené látkové výměně, výrazně se zvýší prokrvení a okysličení části těla, na kterou je pulzní magnetické pole aplikováno. 

Úroveň současných moderních poznatků umožňuje účinně využívat pulzního nízkofrekvenčního magnetického pole v medicíně, lázeňské léčbě i při domácí rehabilitaci. Pulsní nízkofrekvenční magnetické pole pozitivně ovlivňuje biochemické a biofyzikální reakce v buňkách, mezi buňkami a rovněž zlepšuje průchodnost buněčných membrán. Výsledkem tohoto procesu je skutečnost, že buňky jsou ve zvýšené míře zásobovány kyslíkem a ostatními důležitými látkami, čímž se zlepšuje proces látkové výměny.

Biologické změny ve tkáních vznikající působením nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole je možno kladně využít u celé řady zdravotních potíží.

Změny distribuce iontů u zdravé, nemocné a magnetoterapií ovlivněné buňky