Vyšetření periferního krevního obrazu patří mezi základní a přitom z hlediska nemoci z ozáření cenné vyšetření.

Pokles celkového počtu leukocytů je dán z největší části poklesem počtu lymfocytů, protože pokles neutrofilních granulocytů není po ozáření, zvláště menšími dávkami, výrazný. Neutrofily po přechodné jedno až dvoudenní granulocytóze v důsledku jejich vyplavení z přirozených zásobáren dosahují minimálních hodnot 4. - 5. dne, při menších radiačních dávkách než LD₅₀ i 2. - 4. týden po expozici. Vymizí-li 4. - 5. dne z periferní krve, jde o závažný, prognosticky nepříznivý průběh. Nejlepší rozdílnost hodnot v jednotlivých časových intervalech od doby expozice vykázaly, v závislosti na dávce záření, počty hypersegmentovaných neutrofilů. Při příznivém průběhu nemoci z ozáření pozorujeme obnovu a nárůst počtu leukocytů mezi 4. - 5. týdnem po ozáření organizmu.

Neutrofilní granulocyty, procenta normálního stavu. Čas po ozáření (dny).

hnědá křivka - změny po celotělovém ozáření < 1 Gy

fialová křivka - změny po celotělovém ozáření 1 - 2 Gy

červená křivka - změny po celotělovém ozáření 2 - 5 Gy

zelená křivka - změny po celotělovém ozáření > 5 Gy

Lymfocyty, procenta normálního stavu. Čas po ozáření (dny).

hnědá křivka - změny po celotělovém ozáření < 1 Gy

zelená křivka - změny po celotělovém ozáření 1 - 2 Gy

modrá křivka - změny po celotělovém ozáření 2 - 5 Gy

červená křivka - změny po celotělovém ozáření > 5 Gy

Počet erytrocytů se zmenšuje přibližně o 0,8 % za den a je urychlován ztrátami krve při hemorrhagiích a v důsledku větší citlivosti erytrocytů k hemolytickým vlivům. Tato skutečnost může ovlivnit rychlejší pokles červených krvinek. Při dávkách do 2 Gy se může anémie objevit teprve v období rekonvalescence. Retikulocytózu mnohdy zjišťujeme dříve než anémii. Těsně po ozáření se objevuje, s ohledem na citlivost erytroblastu vůči ionizujícímu záření, pokles počtu retikulocytů. V závislosti na velikosti radiační dávky pokles mizí (2. - 8. dne) a naopak se objevuje retikulocytóza, která mnohdy předchází prvním příznakům anémie, jak jsme již uvedli. Doba zrání buněk červené řady je 4 - 7 dnů.

Úbytek počtu krevních destiček probíhá souběžně, případně s malým předstihem úbytku počtu neutrofilních granulocytů. Do dávky 2 - 3 Gy závisí úbytek počtu trombocytů na dávce a dosahuje maxima 30. dne po ozáření. Je-li radiační dávka vyšší, větší pokles již zpravidla nezaznamenáváme, ale nastává dříve. Normální počet se objevuje okolo 7. týdne po ozáření.

Trombocyty, procenta normálního stavu. Čas po ozáření (dny).

hnědá křivka - změny po celotělovém ozáření < 1 Gy

zelená křivka - změny po celotělovém ozáření 1 - 2 Gy

červená křivka - změny po celotělovém ozáření 2 - 5 Gy

fialová křivka - změny po celotělovém ozáření > 5 Gy

V tabulce uvádíme průměrnou délku života jednotlivých krevních elementů.

Vyšetření kostní dřeně patří mezi základní vyšetření k posouzení závažnosti poškození organizmu ionizujícím zářením. Provádíme je zpravidla z hrudní kosti, v případě, že odběr z tohoto místa není možný (radiační poškození kůže hrudníku, poranění hrudní kosti), potom kostní dřeň odebíráme z lopaty kosti pánevní. Známky regenerace krvetvorby jsou patrné již od 1. do 7. dne po ozáření. Postupně se začíná zvětšo­vat počet mitóz a může překročit i hodnoty zaznamenané před ozářením tak, že se blíží k horním mezím nejvyšší proliferační aktivity. I když se mitotická aktivita ob­novuje téměř současně v jedné vlně, dceřiné buňky s porušeným chromozomojádrovým komplexem mohou na vrcholu mitotické aktivity odumřít. Předčasný zá­nik bývá příčinou abortivní fáze, jež se v periférii projeví sekundárním poklesem buněk. Dokud organizmus nevyloučí aberantní buňky a neobnoví fyziologickou desynchronizaci mitotické činnosti, má úprava vlnovitý průběh, provázený ohrože­ním organizmu v údobí sníženého počtu neutrofilních granulocytů.

Změny hemostázy a hemokoagulace po ozáření nejsou proti změnám morfologickým již tak přesvědčivé a jednotlivými pracovišti bývají rozdílně hodno­ceny. Z diagnostického hlediska mají největší cenu hodnoty srážlivosti a rekalcifikačního času, které jsou prodlouženy. Nebyla však pozorována závislost doby prodloužení a velikosti dávky záření.

U postižených v důsledku havárie atomové elektrárny v Černobylu byla po­zorována zvýšená aktivita jednotlivých koagulačních faktorů, zvýšená aktivita trombinu (trombin sám je poměrně radiorezistentní) a trvale byly přítomny v krevním oběhu fibrínové monomery.

Tyto výsledky jsou ve shodě s experimenty, které popisují mírné prodloužení doby APTT (aktivovaný parciální tromboplastinový čas) testu, výrazně zvýšenou aktivitu faktoru VIII a mírně zvýšenou aktivitu faktorů V a VII, mírně zkrácenou dobu euglobulinové fibrinolýzy a zvýšenou koncentrací fibrinogenu. Těsně po ozáření se zvyšuje koncentrace prostacyklinu v krevní plazmě.

Nevyjasněna dosud zůstává otázka diseminované intravazální koagulopatie. Podle výsledků některých pracovišť nastává těsně po ozáření, na jiných pracovištích tento patologický proces pozorován nebyl. Lékaři, kteří léčili postižené po havárii v Černobylu, rovněž k této problematice nezaujali jasné stanovisko.