Pro hodnocení vnitřního ozáření (vnitřní kontaminace) se používají veličiny příjem radioaktivní látky a úvazek efektivní dávky.

Příjem radioaktivní látky I - aktivita radionuklidu přijatá do lidského organismu z vnějšího prostředí, obvykle požitím nebo vdechnutím. Z naměřených hodnot aktivity radionuklidu v těle, v orgánu nebo ve vzorku exkret se příjem vypočte ze vztahu:

I - příjem radioaktivní látky;

A - aktivita v těle, orgánu nebo v exkretech;

m(t ) - retenční nebo exkreční funkce v čase t, vyjádřená v Bq nebo Bq/d na 1 Bq příjmu.  

Jednotkou příjmu je becquerel (Bq).

Úvazek efektivní dávky E(τ), popřípadě úvazek ekvivalentní dávky H_T(τ) - časové integrály efektivní dávky, popřípadě ekvivalentní dávky odpovídající po dobu τ od příjmu radionuklidu. Není-li uvedeno jinak, činí doba τ pro dospělé 50 roků a pro děti 70 roků. Úvazky se pak vztahují k příjmu za dané období - podle typu ozáření a z toho vycházející metody monitorování vnitřní kontaminace (pro roční, čtvrtletní příjem).

Z vypočteného příjmu se pak vypočte úvazek efektivní dávky E (50):

I - příjem radioaktivní látky;

h_inh (50) - úvazek efektivní dávky po inhalaci1 Bq daného radionuklidu;

h_ing (50) - úvazek efektivní dávky po ingesci 1 Bq daného radionuklidu.  

Jednotkou úvazku efektivní i ekvivalentní dávky je sievert (Sv).

Konverzní faktory , které udávají vztahy mezi příjmem radioaktivní látky požitím (h_ing) nebo vdechnutím (h_inh) a úvazkem efektivní dávky v těle jsou pro radiační pracovníky a obyvatelstvo v závislosti na věku uvedeny v tabulkách Přílohy č. 3 Vyhlášky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. Konverzní faktory jsou číselně rovny efektivní dávce připadající na příjem 1 Bq daného radionuklidu.

Jednotkou konverzního faktoru je Sv.Bq^-1.