Radioprotektiva s dlouhodobým účinkem dělíme na:

• imunomodulátory, cytokiny;
• inhibitory syntézy prostaglandinů;
• dextrazoxan.

Imunomodulátory, cytokiny

Do této skupiny patří imunomodulátory, které vyvolávají zvýšenu produkci cytokinů, případně samotné cytokiny. K navození radioprotektivního efektu je potřeba aplikace 4 až 48 hodin před ozářením. Do této skupiny řadíme například lipopolysacharid,glukan, TNF-alfa,IL-1 a IL-11. Dávku redukující faktor se pohybuje kolem hodnoty 1,2. Nevýhodou je závislost radioprotektivního účinku na koncentraci podané látky, což by při praktickém použití způsobilo výrazné problémy s toxicitou.

Krystalická struktura interleukinu-1 alfa.

Inhibitory syntézy prostaglandinů

Prostaglandiny , respektive prostaglandin E svoje působení potlačuje proliferací hematopoetických progenitorových buněk. Inhibitory prostaglandinů pak tento inhibiční účinek blokují a pomáhají tak zvýšit hematopoetickou aktivitu kostní dřeně. Zabránění produkce prostaglandinů cestou blokády cyklooxygenázy se využívá u nesteroidních antirevmatik. K tomuto účelu lze použít jakékoliv dostupné nesteroidní antirevmatikum. K navození radioprotektivního účinku je však třeba je aplikovat 24 hodin před ozářením. DRF se pohybuje kolem 1,2. Nežádoucím účinkem je především gastrointestinální nesnášenlivost zejména při vyšších dávkách.

Prostaglandin E1.

Dextrazoxan

Dextrazoxan (Cardioxan) je látkou, která intracelulárně po hydrolýze získáváchelatační vlastnosti podobnéetylendiaminotetraoctové kyselině (EDTA). Atomyželeza, zinku a mědi vázané na Dextrazoxan katalyzují zpětnou přeměnu reaktivních kyslíkových radikálů. Tato látka má nejen radioprotektivní, ale i mírný cytostatický efekt. DRF byl stanoven na hodnotě 1,2.

EDTA (kyselina etylendiaminotetraoctová).