1.6.6 Elektronická dozimetrie |
S vývojem miniaturizace elektroniky, výpočetní techniky, s jejich ekonomickou dostupností nabyly na významu elektronické osobní dozimetry. Zpravidla pracují na bázi Geiger-Müllerových detektorů (vhodně kompensované detektory jsou schopny detekovat fotony o energii vyšší než 30 keV), či v poslední době polovodičových - Si-detektorů. Z počátku se používaly jako operativní dozimetry zejména v jaderných elektrárnách, v poslední době se jejich použití rozšiřuje i do jiných oblastí a začínají se používat dozimetrickými službami i jako legální dozimetry - tzn. autorizované pro hodnocení ozáření osob ve vztahu k limitům. Elektronické osobní dozimetry mají řadu výhod využívaných v oblasti osobní dozimetrie, lze u nich dosáhnout:
Nevýhodou elektronických osobních dozimetrů je možné ovlivnění některých typů elektronických osobních dozimetrů elektromagnetickým zářením v souvislosti s použitím mobilních telefonů, aplikací čteček magnetických karet nebo například při svařování. Vliv elektromagnetické diskompatibility lze zpravidla identifikovat, není však jednoduché je interpretovat a odečíst (kompenzovat). Elektronické osobní dozimetry je možné používat autonomně nebo ve spojení s vyhodnocovacím zařízením. Při monitorování radiační zátěže pracovníků se zdroji ionizujícího záření se využívá systému elektronické osobní dozimetrie, který je zpravidla tvořen:
Elektronický osobní dozimetr DMC 2000S.
Elektronický osobní varovný dozimetr RAD-60S.
U elektronických osobních dozimetrů se využívá již zmíněných polovodičových křemíkových detektorů nebo také malé ionizační komory s tzv. „Direct Ion Storage" (DIS). V případě osobních neutronových dozimetrů DIS-N se jedná o dvoukomorový systém, který registruje zvlášť dávku od neutronů a fotonů. S touto technikou jsou nabízeny jak pasivní integrující dozimetry, tak také elektronické dozimetry s přímou indikací dávky (s miniaturizovaným vyhodnocovacím přístrojem).
|