S vývojem miniaturizace elektroniky, výpočetní techniky, s jejich ekonomickou dostupností nabyly na významu elektronické osobní dozimetry. Zpravidla pracují na bázi Geiger-Müllerových detektorů (vhodně kompensované detektory jsou schopny detekovat fotony o energii vyšší než 30 keV), či v poslední době polovodičových - Si-detektorů. Z počátku se používaly jako operativní dozimetry zejména v jaderných elektrárnách, v poslední době se jejich použití rozšiřuje i do jiných oblastí a začínají se používat dozimetrickými službami i jako legální dozimetry - tzn. autorizované pro hodnocení ozáření osob ve vztahu k limitům.

Elektronické osobní dozimetry mají řadu výhod využívaných v oblasti osobní dozimetrie, lze u nich dosáhnout:

• vysoké citlivosti: hodnota minimální detekovatelné dávky se pohybuje od 1 μSv;  

• získání okamžité informace o dávce, dávkovém příkonu a dávkovém profilu (záznam dávky v čase) aktivovaného elektronického osobního dozimetru;

• možnosti nastavení akustického a vizuálního alarmu pro kumulovanou dávku nebo dávkový příkon při překročení nastavené úrovně;

• optimalizace radiační zátěže prostřednictvím průběžného sledování aktuálního čerpání dávek jednotlivými osobami při realizaci naplánovaných činností;

• umožnění praktické implementace principu ALARA zadáním dávkových cílů a průběžným sledováním jejich plnění;  

• ve srovnání s filmovými dozimetry odpadá pracovně složitý a časově náročný proces vyvolávání a vyhodnocování.  

Nevýhodou elektronických osobních dozimetrů je možné ovlivnění některých typů elektronických osobních dozimetrů elektromagnetickým zářením v souvislosti s použitím mobilních telefonů, aplikací čteček magnetických karet nebo například při svařování. Vliv elektromagnetické diskompatibility lze zpravidla identifikovat, není však jednoduché je interpretovat a odečíst (kompenzovat).

Elektronické osobní dozimetry je možné používat autonomně nebo ve spojení s vyhodnocovacím zařízením. Při monitorování radiační zátěže pracovníků se zdroji ionizujícího záření se využívá systému elektronické osobní dozimetrie, který je zpravidla tvořen:

• vlastním elektronickým osobním dozimetrem;  

• hardwarem (fyzická vrstva);  

• softwarem (logická vrstva).

Elektronický osobní varovný dozimetr RAD-60S.

U elektronických osobních dozimetrů se využívá již zmíněných polovodičových křemíkových detektorů nebo také malé ionizační komory s tzv. „Direct Ion Storage" (DIS). V případě osobních neutronových dozimetrů DIS-N se jedná o dvoukomorový systém, který registruje zvlášť dávku od neutronů a fotonů. S touto technikou jsou nabízeny jak pasivní integrující dozimetry, tak také elektronické dozimetry s přímou indikací  dávky (s miniaturizovaným vyhodnocovacím přístrojem).