Filmové dozimetry poskytují informaci o osobním dávkovém ekvivalentu od fotonového záření a elektronů, druhu a energii záření, směru a časovém rozložení a o případné kontaminaci. Dozimetry používané na jaderných elektrárnách umožňují také odhadnout dávku od neutronů. Mezi výhody filmového dozimetru patří trvalý záznam údaje o ozáření s možností opětovné analýzy vyvolaného filmu. Nevýhodou je citlivost na světlo, vysokou vlhkost, teplotu a některé chemikálie.

Dozimetrický film je oboustranně překryt sadou filtrů. Pro měření záření X jsou to filtry: prázdné okno, plastikový filtr tloušťky 0,05 mm, Cu tloušťky 0,05 mm, 0,6 mm a 1,6 mm, sendvič Pb a Sn tloušťky 0,6 mm. Pro jaderná zařízení je místo Cu 0,6 mm použito Cd 0,6 mm ke stanovení tepelných neutronů. Pro stanovení fotonů vyšších energií (záření gama) slouží Pb a Sn, kdežto prázdné okno, plastikové a Cu filtry slouží ke stanovení záření beta a rentgenového záření. Podstata filmové dozimetrie spočívá ve skutečnosti, že působením ionizujícího záření vzniká latentní obraz, který lze vyvolávacím procesem zviditelnit a vzniklé zčernání (optická hustota) je závislé na míře ozáření filmu. Na základě vyhodnocení zčernání filmu pod nestíněnou plochou a pod jednotlivými filtry je možné stanovit požadovanou dozimetrickou veličinu.

Kazeta filmového dozimetru.