Glykoforin A (GPA) je lidský antigen přítomný na povrchu erytrocytů. Vyskytuje se ve dvou formách, M a N. Jelikož se geny pro tento antigen dědí konvenčním mendelovským způsobem, 50 % populace exprimuje heterozygotní typ MN. V případě mutagenního napadení se mohou jedna nebo dvě alely GPA genu inaktivovat v jedné buňce prekurzoru erytrocytu (připomeňme si, že zralé erytrocyty neobsahují DNA a mají životnost 100 - 120 dnů). Buňky vznikající z těchto mutovaných prekurzorových buněk jsou vysílány do periferního oběhu a objevují se jako variantní erytrocyty, buď M0 nebo N0. Pro detekci přítomnosti takových buněk se používají různě obarvené protilátky specifické pro M nebo N formy glykoforinu A k imunologickému značení erytrocytů a jednotlivě značené M0 nebo N0 buňky stejně tak jako dvojitě značené MN buňky se potom počítají  průtokovým cytometrem. Spontánní frekvence mutantů je řádu 2*10^-5, přičemž zhruba stejná frekvence je indukována dávkou 1 Gy. Z toho lze vidět, že tato metoda není dostatečně citlivá a předpokládá se obecně minimální detekovatelná dávka 200 - 300 mGy. Protože tato analýza závisí na změně z dvoubarevného značení na jednobarevné značení, má další nevýhodu spočívající v tom, že je použitelná pouze v polovině populace, konkrétně MN heterozygotů. Na druhé straně může být potenciálně použitelná jako dozimetr po dobu života, protože se zdá, že mutantní frekvence jsou stabilní v období několika desítek let. To bylo navrženo k úvaze na základě údajů od osob, které přežily atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki, u kterých lze pozorovat lineární závislost na dávce do několika Gy.