Jak uvádíme v kapitole o mechanizmu radiačního působení, nastává v místě dvojného zlomu tvorba komplexu různých proteinů, které vedou k fosforylaci histonu H2AX.

Fosforylovaný H2AX se nazývá γH2AX a je rozpoznáván specifickými protilátkami. Když se tyto protilátky spojují s fluorofory, lze pod mikroskopem pozorovat komplexy jako jasná malá „ložiska" 5 až 30 min po ozáření v počtu, který je zhruba ekvivalentní očekávané hodnotě pro dvouvláknové zlomy.

Počet ložisek γH2AX je (v neposlední řadě pro velmi nízkou frekvenci pozadí) nejcitlivějším současně známým indikátorem radiačního poškození. Existuje důkaz o tom, že 30 minut po poškození lze detekovat dávku pouhých 3 mGy. Naneštěstí vzhledem k tomu, že poločas ložisek je řádu několika hodin, je použitelnost tohoto testu k praktickým účelům, zejména pro havarijní situace, velice omezená. Mohla by však být důležitá pro sledování dávek při radiodiagnostice a radiační onkologii.

Označení buněk protilátkami specifickými pro γH2AX bez ozáření (nalevo)

a po ozáření 5 Gy (napravo)