Záření α se skládá ze dvou protonů a dvou neutronů, jde tedy o jádro helia. Vzhledem k tomu, že tyto čtyři nukleony mají velkou vazebnou energii, chová se jejich seskupení jako jedna částice.

Záření α.

Vzhledem k velké hmotnosti částice α a vzhledem k tomu, že částice α nese poměrně velký elektrický náboj (dva kladné elementární náboje), jsou ionizační ztráty energie částice při průchodu absorbujícím prostředím velké (platí, že při stejné rychlosti je ionizační schopnost částice tím větší, čím větší má náboj; proto částice α vyvolávají větší ionizaci než protony nebo deuterony). Částice α mají vysokou specifickou lineární ionizaci (vznikají řádově desítky tisíc iontů na dráze 1 cm, takže dráha je souvislou stopou). Protože ionizační ztráty jsou velké, dolet částic α je velmi malý; ve vzduchu při energiích kolem 10 MeV se pohybuje kolem 10 cm. Přibližně polovina energetických ztrát ionizující α částice připadá na ionizaci a polovina na excitaci atomů prostředí. Další interakce záření α, tj. pružné a nepružné srážky, jsou prakticky zanedbatelné.

Při dopadu na kůži se záření α absorbuje již v horních vrstvách epidermis (dolet částice α v tkáni řádově jsou mikrometry). Z tohoto důvodu není záření α při vnějším ozáření (snad s výjimkou oka) nebezpečné. Při vnitřní kontaminaci se však energie částic α absorbuje v malém objemu tkáně, a proto působí biologicky negativně.