9.2.1 Fyzikální vlastnosti UV záření

Slunce vyzařuje široké spektrum vlnových délek elektromagnetického záření - gama, RTG, UV, viditelné a infračervené záření. Terestrální záření je filtrováno průchodem atmosférou a neobsahuje vlnové délky kratší než 290 nm. Proto na zemský povrch dopadají především tři typy záření. UV záření o vlnových délkách 100-400 nm, viditelné záření o vlnových délkách 400-760 nm a infračervené záření o vlnových délkách 760-3000 nm. Intenzita UV záření se výrazně zvyšuje odrazem z povrchů jako je voda, sníh či písek. Například suchý plážový písek může odrazit 15-20 %, mořská vlna 10-20 % UV záření. Do hloubky půl metru pod vodou se dostává 40 % UV záření dopadajícího na vodní hladinu.

Množství dopadajícího UV záření je ovlivněno různými klimatickými faktory (oblačnost), intenzita UV záření roste s nadmořskou výškou (8 % na každých 1 000 m). Poloha slunce zodpovídá za to, že největší intenzitu UV záření nalezneme v létě, v tropických oblastech a v poledních hodinách. Je-li slunce v blízkosti obzoru, musí paprsky procházet větší vrstvou atmosféry a také jejich filtrace je vyšší. Intenzita ozáření těla je dána také odrazem paprsku na zemském povrchu (např. sníh odrazí až 80 % paprsku). Dalším faktorem, který ovlivňuje UV záření, jež dopadá na Zemi, je rozptyl paprsku na molekulách plynu a pevných částic v atmosféře. Ultrafialové paprsky dopadají díky tomu na zemský povrch jednak jako paprsky přímé (vycházející přímo od Slunce), ale také z jiných částí oblohy. Poměr přímé a rozptýlené složky je v případě UV paprsku rovnocenný.

 

Filtrace UV záření

Filtrace UV záření

 

Ozónová vrstva je dalším významným faktorem, který nás chrání před paprsky z vesmíru. V tomto směru je důležitá především vrstva ozónu ve stratosféře (15-50 km). Trojatomární molekuly kyslíku tu vznikají díky dopadu UV C záření. Ozón pak odfiltruje podstatnou část UV záření (až 90 % UV B). Síla ozónové vrstvy je ovlivňována ročním obdobím, intenzitou dopadajícího slunečního záření, vzdušným prouděním. Negativní vliv mají i drobné částice rozptýlené v atmosféře a produkty lidské činnosti jako jsou freony. Se snižující se ozónovou vrstvou se zvětšuje incidence UV zářením vyvolaných nemocí. Odhaduje se, že při redukci ozónové vrstvy o 10 % vzroste incidence melanomu o 15 %, bazaliomu o 30 % a spinaliomu o 55 %. Ovlivněn bude také výskyt dalších chorob, např. katarakty a lymfoidní leukémie.

 

Podíl životního prostředí na snížení ozónové vrstvy

Podíl životního prostředí na snížení ozónové vrstvy

 

UV záření můžeme rozdělit podle biologických účinků do tří skupin:

Dlouhovlnné UV A záření (λ = 315-400 nm)

Tvoří 4 % z paprsků, které dopadají na zemský povrch. Způsobuje vznik erytému a pigmentaci kůže. Oproti UV B proniká do hlubších vrstev kůže. Používá se mimo jiné v soláriích. Toto pásmo muže být ještě členěno: UV A - I (λ = 340-400 nm), UV A - II (λ = 320-340 nm).

Středněvlnné UV B záření (λ = 280-315 nm)

Je považováno za biologicky nejvýznamnější, působí erytém, vznik pigmentace kůže a také se podílí na vzniku různých typů kožních nádorů. V terestrálním záření tvoří necelé 1 %. Stejně jako UV A je využíváno k fototerapii.

Krátkovlnné UV C záření (λ < 280)

Je někdy nazýváno germicidním, užívá se k dezinfekci operačních sálů apod.. Oproti ostatním pásmům má nejvyšší energii. Na zemský povrch se nedostává, protože je filtrováno ozonovou vrstvou. Jeho podíl na karcinogenezi je minimální.

 

Intenzita UV záření

Intenzita UV záření

 

UV C záření

UV C záření

 
 

powered by sirdik