1.5.5 Veličiny používané v radiační ochraně

Biologický účinek ionizujícího záření závisí nejen na absorbované dávce, ale také na druhu ionizujícího záření. Poměr dávek záření potřebných u dvou druhů záření k vyvolání téhož stupně biologického účinku se nazývá relativní biologická účinnost (RBÚ). Jako referenčního záření se obvykle používá rentgenového záření (v literatuře se uvádí rozmezí energie 200 - 250 keV) nebo záření γ kobaltu 60Co či cesia 137Cs.

Dávkový ekvivalent H je součin dávky D v uvažovaném bodě tkáně a jakostního činitele Q.

image001

H - dávkový ekvivalent;

Q - jakostní činitel;

D - dávka.

Jakostní činitel vyjadřuje rozdílnou biologickou účinnost různých druhů záření. Jeho hodnoty jsou funkcí lineárního přenosu energie L.

Jednotkou je sievert (Sv).

 

Závislost jakostního činitele Q na lineárním přenosu energie L.

lineární přenos energie L image002  

jakostní činitel Q(L)

  méně než 10

1

10 - 100

0,32 L - 2,2

více než 100

300 . L-0,5

Na dávkovém ekvivalentu jsou založeny operační veličiny pro praktické měření jak při monitorování osob, tak i prostředí. K monitorování osob je určen osobní dávkový ekvivalent Hp(d), což je dávkový ekvivalent v daném bodě pod povrchem těla v měkké tkáni v hloubce d. Pro nepronikavé záření (např. β) a ozáření kůže se zpravidla uvažuje d = 0,07 mm, pro ozáření oka 3 mm. Pro pronikavé záření je nejčastěji brána hodnota d = 10 mm.

Ekvivalentní dávka HT je součin radiačního váhového faktoru wR a střední absorbované dávky DT,R v orgánu nebo tkáni T pro ionizující záření typu R.

image003

HT - ekvivalentní dávka;

DT,R - střední absorbovaná dávka ve tkáni či orgánu, způsobená zářením druhu R;

wR - příslušný radiační váhový faktor.

Jednotkou ekvivalentní dávky je J.kg-1 a má název sievert (Sv).


Doporučené radiační váhové faktory dle ICRP 103.

typ záření

radiační váhový faktor

fotony

1

elektrony a mezony

1

fotony a nabité piony

2

částice alfa, štěpné fragmenty, těžké ionty

20

neutrony

spojitá závislost na energii neutronů

Efektivní dávka E je součet ekvivalentních dávek v jednotlivých tkáních či orgánech vážených tkáňovým váhovým faktorem wT, jež vyjadřuje rozdílnou radiosenzitivitu orgánů a tkání z hlediska pravděpodobnosti vzniku stochastických účinků (zhoubných nádorů a genetických změn).

image004

E - efektivní dávka;

HT - ekvivalentní dávka,

wT - příslušný tkáňový váhový faktor.  

Jednotkou efektivní dávky je J.kg-1 - 1 sievert (Sv).

Součet všech váhových faktorů příslušných jednotlivým orgánům a tkáním je roven 1,0. Jinými slovy, tkáňové váhové faktory vyjadřují podíl jednotlivých orgánů a tkání na celkovém riziku stochastických poškození při celotělovém ozáření. Zásadní výhodou efektivní dávky je možnost vyjádřit (při nerovnoměrném ozáření) radiační zátěž těla jediným číslem; značně nerovnoměrné ozáření těla pacienta je typické pro všechna lékařská vyšetření pomocí ionizujícího záření i pro expozici profesionální.

 

Doporučené radiační váhové faktory dle ICRP 103.

tkáň

wT

Σ wT

kostní dřeň (červená), tlusté střevo, plíce, žaludek, mléčná žláza, zbytek tkání*

0,12

0,72

gonády

0,08

0,08

močový měchýř, jícen, játra, štítná žláza

0,04

0,16

povrch kostí, mozek, slinné žlázy, kůže

0,01

0,04

Celkem

1,00

*zbytek tkání: nadledvinky, horní cesty dýchací, žlučník, srdce, ledviny, lymfatické uzliny, svalstvo, sliznice dutiny ústní, slinivka, prostata, tenké střevo, slezina, brzlík, děloha/hrdlo

 
 

powered by sirdik